Pekelné kruhy v rytmu PENDULUM

Rock for People je festival, ze kterého se stala jistota bezpečí, atmosféry, čistoty, kvality, zážitků a vkusu. Troufám si tvrdit, že v České republice není konkurenta. Což je zároveň škoda. Pokud existuje něco mezi nebem a zemí, tak vyslyšelo všech 28 500 duší toužících po jedinečném dni plném slunce, skvělého jídla a pití, naprosto nabitého line-upu a toho, aby se všichni tak jak tam byli, měli rádi a vytvořili společně naprosto ojedinělou kulisu. Ty mikropříběhy z davu, kde spolu dovádí naprosto cizí lidé, smějí se na sebe, pomáhají si při pádech, skocích, nosí se na rukou, skandují společně, podávají si pití a stávají se během vystoupení jejich oblíbence jednolitým organizmem, jsou nezapomenutelné.

Probudit se po třech protančených a prozpívaných nocích v sluncem prohřátém stanu je právě jeden z těch nenapodobitelných zážitků spojených s festivalem. Probuzení je to malátné, ale jakmile si člověk uvědomí, co ho ještě čeká, rozzáří se mu na tváři úsměv, hlasem nakřáplým jako prokoplý basák si zabrumlá poslední zachycenou melodii z předchozího večera, na ex vypije všechnu vodu po ruce, najde nějaké oblečení, které ještě snese blízkost ostatních a vyrazí vstříc těm nejúžasnějším zážitkům, které si jen velký fanoušek kvalitní muziky dokáže na našem území představit.

Úterní poledne patřilo kapele Kryštof a jejich dvě a půl hodiny trvajícímu dokumentu od jejich začátků až do alba Jeviště. Krásný zážitek a po třech dnech na festivalu poprvé a naposledy mrazení v zádech. Nejspíš z toho sentimentu. Evropa 2 stage byla ideálním místem, ale lavičky přidané přímo před podium trochu ubraly na impulzivnosti publika, které by se jinak určitě ještě více odvázalo, což ale neznamená, že by lidé Kryštof dostatečně neocenili.

Brzké odpoledne bylo ideální pro potulování se po areálu, každý měl možnost půjčit si na hodinu koloběžku, nechat se vystřelit prakem nebo jen tak ležet ve stínu s drinkem a poslouchat a sledovat dění kolem a na podiích. Bylo až s podivem, že se nikde nedělaly velké fronty, vše bylo prostě výtečně zorganizováno. Ostatně na to, jak to vypadá v areálu a navíc během jízdy na koloběžce, se můžete podívat ZDE.

Během festivalu narazíte na mnoho překvapení. Pro mě poslední den bylo takových překvapení hned několik. Destine a Molotov mezi skupinami, jejich vystoupení měla šťávu, šlapalo jim to a byli zábavní a pro mne do té doby neznámí.

Charlie Straight by mohli být dalším z příjemných překvapení, ale vzhledem k tomu, že je už znám, očekával jsem výborné vystoupení. O to úžasnější bylo, že mě i oni překvapili. Na zpěvákovi Albertovi bylo vidět, že je šťastný naplněným šapito a každá z jeho velkých fanynek, které nemají rády pouze jejich hudbu musela ocenit jeho vstřícnost a kontakt s publikem. Třešničkou na dortu bylo, když se nechal za zástěnou nasoukat do vzduchové koule a hodit mezi lidi, kteří si ho házeli jako nafukovací míč. Takhle má vypadat budoucnost naší hudební scény.

Ve stanu Evropy 2 bylo opravdu horko a tak jsem se šel osvěžit Staropramenu k jejich stagei a poslechnout si jak to zní Vypsané fixe. Dobře, ale stejně jim asi víc sedí menší kluby. Zahráli osvědčené hity i věci z povedeného alba Klenot. Já však očekával velké věci opodál na podiu T-music stage. Jimmy Eat World byla mezi The Wombats a White Lies a výkon podali perfektní.

Sluníčka venku ale bylo dost a tak jsem si na Sunshine zalezl zpátky do modrého kolosu Evropy 2. Kdybych byl cizinec tak snad vážně nepoznám, že tihle kluci jsou naši. Opravdu kvalitní vystoupení. Mnoho lidí se shodlo, že lepší než minulý rok a kapela si udělala skvělé promo k jejich novému albu Karmageddon.

Od první chvíle před vypuknutím festivalu, kdy byly oznámeni v Line-upu Digitalism, The Streets a Pendulum, jsem si říkal, že jestli tam letos budu tak při těchto vystoupeních umřu štěstím. Tudíž od 22:05 s The Streets až po 01:00 kdy končili Digitalism jsem byl ve stavu naprosté blaženosti a spolu se mnou určitě takových 20000 dalších. Mike Skinner odbourával dav svými nápady a ve chvíli, kdy viděl, jak při jeho vystoupení lidé běhají v kotli dokola a pogují, chtěl si to také vyzkoušet a nechal se od lidí přenést do davu. Nikdo ho však nechtěl pustit na zem a tak pouze plul na lese rukou. Jeho koncert byla poslední chvíle, kdy jsem si ještě udržoval jakýsi novinářský odstup v podobě snahy zachytit toto vystoupení do fotoaparátu. Na T-music stage se otevírala země, peklo se dostalo na povrch a tam je radno se pouštět pouze s holou duší. Ze stanu běžím o život, měl jsem na to asi 10 minut, nejdříve jen probíhám mezi lidmi, dav se zhušťoval, čím blíž jsem byl stagei. Poté už jsem se prodíral, až jsem se dostal na místo, ze kterého se člověk dostane dál jen vířením a tlačením, ale to vše už z důvodu užívání si hudby, kde něco takového není bráno jako předbíhání a hledání lepšího místa. V tom se přede mnou vytvořil prostor o průměru 4 až 5 metrů obrovský kruh uprostřed davu, do kterého nikdo nevstoupil, dokud hudba nevygradovala až ke svému vrcholu a v tu chvíli se to stalo. Všichni dovnitř vlítli a šílenství mohlo začít, z venčí to může vypadat jako bláznoství a nebezpečí, ale když jste tam, víte, že to je jen způsob jak si užít Pendulum a i přes agresivitu, která z tohoto ,,tance,, čiší, jde o v podstatě ohleduplnou záležitost. Kdyby tomu tak nebylo, už tento článek nepíšu a ležím teď někde v nemocnici na následky ušlapání. Stalo se totiž, že při jednom odrazu od jiné osoby jsem zavrávoral, za mnou se vytvořil nečekaně prostor a já padal k zemi. V tu chvíli, ale ti okolo mě ihned přestali vyvádět, okamžitě mě chytali a zvedli, bohužel jsem na sobě měl dioptrické brýle, ze kterých vypadlo při tomto manévru sklíčko, a tak jsem je v euforii vzal, vyhodil vzhůru nad dav, kde mimochodem často lítaly i kelímky se zbytky piva a pokračoval jsem v šílenství, které Pendulum rozpoutali. O to větší kompenzací pro mě bylo, že o chvíli déle jsem si vysloužil za své bláznění vyzdvižení a nesení davem na jejich rukou. Každý kdo to letos na Rock for People zažil, a že jich nebylo málo, (například během koncertu Jimmy Eat World byl dav spíše jeden velký eskalátor a lidé byli nošeni jeden za druhým až skoro k stanovišti zvukařů) ví, že je to nezapomenutelné. To, že se na mne usmálo štěstí i v bitvě o hozený ručník už je jen dodatek. Pendulum hráli o život, protože viděli, že dav pod nimi ho za ně klidně ztratí. Jak řekl jeden z kotle: „Chcípneme tady!“ Musím podotknout, že o to, aby se nikomu nic nestalo, se snažili i pořadatelé a k těm nejvíce tančícím divákům přímo u podia se dostávalo dostatek kelímků s vodou a bylo hezké pozorovat, jak si lidé tu vodu podávají i dál do davu.

Naprosto promočený jsem se potácel a sbíral síly na poslední věc celého festivalu. Na německé Digitalism. Mrzelo mne, že si tolik neužiju jejich krásnou podiovou show vzhledem k tomu, že jsem měl vše rozmazané, ale i tak jsem viděl nejlépe vystylované podium za celý festival, vzhledem k tomu, že byli poslední, si to mohli dovolit. Přeci jen bylo poté více času na úklid. Všechnu energii, která ve mně zbyla jsem při jejich vystoupení vyskákal.

Děkuji všem, kteří se podíleli na tomto neuvěřitelném, grandiózním festivalu. A blahopřejme si lidé. Blahopřejme si za to, jak úžasně se dokážeme bavit.

Pro Nashradec.cz

Potřebujete krásné oblečení pro těhotné? Naše těhotenská trička značky Fashion Mami - kvalita přesně pro vás.